Ač jsem se s tím nikdy moc nechlubil, kouřím(kouřil jsem) už nějaký ten pátek a ne málo. Posledních pár let mi bylo stále víc jasné, že kouřit do smrti prostě nemůžu...otázka tedy byla, kdy a jak přestat.

Tento text je tedy jakýmsi svědectvím jednoho takového pokusu... o jehož výsledku zatím nic nevíme ...

V úvodu pár údajů:
počet let kouření: cca 12
průměrné množství cigaret denně: 10-15
počet předchozích pokusu přestat: 1
proč kouřím? Asi proto, že mi to opravdu chutná... dokonce i při maratonu jsem od třicátého kilometru řešil chuť na cigaretu.. (vydržel jsem až do cíle...)

Rozhodl jsem se už před časem, že přestanu kouřit jakmile dopíšu a obhájím disertaci, prostě nějaký významný mezník. Nakonec vlivem toho, že jsem se stěhoval do bytu, kde se podle smlouvy nemůže kouřit a vlivem jedné hádky, jsem se rozhodl přestat spontálně, ze dne na den asi 2 měsíce před původně plánovaným dnem D.

Můj předchozí, asi rok starý pokus, byl v délce cca 7 dní a skončil neúspěchem. Hlavní příčinou bylo něco jako deprese, spíš apatie řekl bych. Nerozveselila mě ani koupě noveho auta.... Takže od dob loňského pokusu jsem měl určitou představu co mě čeká...

Jelikož už nějakou dobu jsem měl doma náplásti ( NiQuitin střední), bylo páteční ráno 6.2.09 vhodným okamžikem k jejich nalepení.

...to be continued